Načítání obsahu...
Dům umění
ÚT–NE 10.00–18.00

Koniec Antropocénu?

1985–2018

kombinovaná technika, tužka, tuš, digitální tisk, papír kappa, 161 × 120cm, 4 části

zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR

Antropocén je nový termín pocházející od ekologa Eugena Stoermera. Postihuje fakt, že lidstvo, jakožto globální celek, ovlivňuje svou činností zemský ekosystém. Ze všech známých studií pak vyplývá, že tato činnost je likvidační nejen pro stávající podobu planetární biosféry a atmosféry, ale že ohrožuje i samotnou existenci člověka. Sikora v této koláži pracuje s motivem zlomu hypotetické horniny, přes kterou situuje explicitní a svou povahou zcela alarmující úvahu: „Antopocén – posledné geologické, alebo ľudské obdobie?“. Bez skrupulí tak vynáší od 70. let minulého století diskutovanou otázku, zdali člověk přežije sám sebe.  

SIKORA RUDOLF

(1946) Malíř, kreslíř, grafik, fotograf, sochař. Jeden z nejvýznamnějších konceptuálních slovenských umělců, činných od konce 60. let 20. století. V letech 1963–1969 studoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě a paralelně dva roky i scénografii na Vysoké škole Múzických umění v Bratislavě. Absolvoval v Ateliéru monumentálního malířství a gobelínu. V roce 1970 zorganizoval ve svém ateliéru protestní výstavu proti socialistickému establishmentu, která ho uvrhla na index. Jeho tvorba se přesunula do neoficiální sféry. Po revoluci působil jako poradce prvních dvou ministrů kultury a od roku 1990 vyučoval na několika vysokých školách jako pedagog (Vysoká škola výtvarných umění V Bratislavě, externě také na AVU v Praze). Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie v Praze, Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, The Museum od Fine Arts in Houston aj. Debutoval výstavou v roce 1969, v níž pracuje se znakovým systémem map, plánů a topografických náčrtů. Od počátku je Sikorova tvorba prodchnuta zájmem o ekologická témata. Vytváří rozličné kompozice, v nichž se objevují témata města, člověka, vesmírných a planetárních topografií. Pracuje s vizuálními kompozicemi fotografie, digitální fotografie a její softwarové manipulace, koláže, či kombinace malby a fotografie. V jeho posledních pracích, které nazývá Ekokomiksy, se objevuje otevřeně kritická rétorika vztažená ke kořistnickému vztahu člověka vůči planetě a k negativnímu směřování civilizace k étosu peněz a nadspotřeby.
digitální tisk, papír kappa, 173 × 275 cm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
1995–2019

Ohmatávanie hrobu II

digitální tisk, plátno, 120 × 178 cm,  zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
1972–2019

Rezy civilizáciou

digitální tisk, plátno, 131,5 × 120 cm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
1981–2015

Štvorec pre Maleviča – z cyklu Noosféry

koláž, dřevotřísková deska, 1313 × 1222 mm, zakoupeno 2021 za přispění Ministerstva kultury ČR
1981/1983

Z cyklu Noosféra (Ohrozenie?)

akryl, plátno, dřevo, 153 × 150,5 cm, zakoupeno 2021 za přispění Ministerstva kultury ČR
1994

Hrob suprematistů VI

triptych, ofset, koláž, papír, překližka, rozměr jedné části 120 × 85 cm, zakoupeno 2021 za přispění Ministerstva kultury ČR
1979

Soustředění energií (Černá díra IV)

kombinovaná technika, papír, 670 × 970 mm
1996/1998/2011

Bez názvu

Dívka v kožuchu

Dívka v kožuchu

nedatováno
Stará erotika

Stará erotika

1996
Betonka (Pod haldou)

Betonka (Pod haldou)

1983
Valašská Madona

Valašská Madona

1921
© 2017 Galerie výtvarného umění v Ostravě
Designed by burgrova.tumblr.com     Developed by Ollero