(1946) Malíř, kreslíř, grafik, fotograf, sochař. Jeden z nejvýznamnějších konceptuálních slovenských umělců, činných od konce 60. let 20. století. V letech 1963–1969 studoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě a paralelně dva roky i scénografii na Vysoké škole Múzických umění v Bratislavě. Absolvoval v Ateliéru monumentálního malířství a gobelínu. V roce 1970 zorganizoval ve svém ateliéru protestní výstavu proti socialistickému establishmentu, která ho uvrhla na index. Jeho tvorba se přesunula do neoficiální sféry. Po revoluci působil jako poradce prvních dvou ministrů kultury a od roku 1990 vyučoval na několika vysokých školách jako pedagog (Vysoká škola výtvarných umění V Bratislavě, externě také na AVU v Praze). Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie v Praze, Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, The Museum od Fine Arts in Houston aj. Debutoval výstavou v roce 1969, v níž pracuje se znakovým systémem map, plánů a topografických náčrtů. Od počátku je Sikorova tvorba prodchnuta zájmem o ekologická témata. Vytváří rozličné kompozice, v nichž se objevují témata města, člověka, vesmírných a planetárních topografií. Pracuje s vizuálními kompozicemi fotografie, digitální fotografie a její softwarové manipulace, koláže, či kombinace malby a fotografie. V jeho posledních pracích, které nazývá Ekokomiksy, se objevuje otevřeně kritická rétorika vztažená ke kořistnickému vztahu člověka vůči planetě a k negativnímu směřování civilizace k étosu peněz a nadspotřeby.