Od počátku 20. století s rozvojem Ostravska rostl zájem i o výtvarné umění. Dne 24. ledna 1923 byl založen „Spolek pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě“, který vypsal veřejnou soutěž na novou výstavní budovu, jež bude respektovat nejaktuálnější světové trendy architektury. Porota, jejímiž členy byli V. V. Štech i architekti Fr. Vahala a B. Fuchs, udělila dvě druhé ceny návrhům K. Roškota a dvojice Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse. Ti posléze vypracovali definitivní plány, na jejichž základě R. Kaulich postavil Dům umění. Výstavní síň byla 13. května 1926 slavnostně otevřena. Pražští architekti, žáci J. Kotěry a J. Gočára, vyprojektovali budovu pokrokového puristického vzhledu, která akcentovala velké plochy cihlové stěny. Její jedinečné postavení v dobové architektuře spočívalo zvláště v použití lucernového osvětlení velkých sálů, které zajišťovalo ideální přístup denního světla k vystavovaným předmětům. Provoz současné galerie vyžaduje dílčí technologické a funkční úpravy, přesto i dnes můžeme budovu vidět v poměrně intaktní podobě.

Postava ostravského stavitele Františka Jurečka je již tradičně spojována s počátky Galerie výtvarného umění v Ostravě. Jureček se stal duchovním otcem výstavby takzvaného výstavního pavilónu, dnešního Domu umění. Jeho slavnostního otevření se bohužel nedočkal, zemřel 5. října 1925. Již před smrtí se však rozhodl věnovat spolku podstatnou část své sbírky výtvarného umění, což byl čin natolik výjimečný, že se správci Domu umění v čele s Aloisem Sprušilem rozhodli k jejímu trvalému zpřístupnění v takzvané Jurečkově galerii. Jednalo se o velmi cennou sbírku českého umění vedle tří kusů z 18. století (Grund) následovalo dvacet sedm významných obrazů z 19. století (Brožík, Havránek, Chittussi, Machek, Mánesové, Navrátil, Purkyně, Ullik, Uprka, Věšín) a několik položek slabší, či autorsky sporné úrovně. Soubor doplňují práce z počátku 20. století (zejména Slavíček, Hudeček) a skupina významných kreseb (Aleš, Jenewein, Marold, Preisler, Schwaiger, Švabinský). Tento velkorysý dar přispěl ke vzniku Galerie výtvarného umění v Ostravě, sbírkotvorné instituce, která do dnešních dnů shromáždila přes dvacet tři tisíc uměleckých položek.

Duší nejrůznějších aktivit, které vyvrcholily činností Domu umění, byl právě Alois Sprušil (1872–1946). Nejenže byl zakládajícím členem Spolku pro vystavení a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě (později Domu umění), ale zejména byl neúnavným organizátorem výtvarného života, který zájemce o umění organizoval, seznamoval s českými umělci, zval pražské umělce do Ostravy a pořádal prodejní výstavy. S otevřením Domu umění (13. května 1926) byl jmenován do čestné a neplacené funkce ředitele Jurečkovy galerie, kterou horlivě propagoval a rozvíjel. Sám přednášel a prováděl sbírkami. Vedle výstav byla zásadní jeho akviziční činnost, kdy se mu podařilo jedinečným způsobem pokračovat v Jurečkově odkazu a rozšířit původní fond ze 120 na 2100 inventárních čísel. V Archivu města Ostravy se nachází rozsáhlá korespondence Spolku Domu umění a Aloise Sprušila s plejádou českých umělců, s nimiž dojednával výstavy pro Ostravu. Z ní je zejména patrné, že Sprušila s většinou z nich pojilo také přátelství. Byl velmi váženou osobou, která byla pro své aktivity po zásluze ceněna. Neméně důležitá byla jeho role v období druhé světové války, kdy se mu podařilo udržet Dům umění v českých rukou. V závěru války ukryl sbírky před bombardováním v kostelíku v Kunčicích pod Ondřejníkem za pomoci inženýra Eduarda Šebely, ředitele Vítkovických kamenouhelných dolů. Sprušilovi se dostalo ocenění při příležitosti jeho sedmdesátin, kdy byl v Domě umění uspořádán slavnostní večer, o němž referovaly všechny ostravské deníky. Alois Sprušil zemřel 2. listopadu 1946. Slavnostní pohřební průvod mu byl vypraven z Domu umění, který tolik miloval.