dřevo, papír, 25 × 25 × 25 cm
Dílo je dokladem autorova příklonu ke konceptuálnímu umění v polovině 70. let 20. století. Jedná se o reziduum exteriérové performance, kdy autor v krajině rozhazoval množství velkých hracích kostek, na nichž jsou ze všech stran polepy lidských lebek doplněné zavinutými tenkými páskami, které představují mozkové závity. Autor tak symbolicky demonstroval antropologické a existenciální hledisko různorodosti lidské populace, odlišnosti jedinců a také principy náhody v lidském životě (dopady kostek).