kombinovaná technika, akryl, sololit, dřevo, 161 × 126 × 13 cm
Ranější Mertovo dílo, v němž ještě pracuje s abstrahovaně pojatou asambláží. I když je konstituce této asambláže příbuzná Autoportrétu z roku 1984, zřejmý je posun k výrazné barevnosti jako nositeli expresivní emocionality. Expresivní vyznění obrazu podporují také hrubé pastózní tahy barvy, které jsou nanášené přímo z tuby ve spodní části obrazové plochy. I když je Mertova tvorba 80. let 20. století spojovaná s land-artovými realizacemi, objevují se v jeho portfoliu v této době i neoexpresionistické asambláže.