Načítání obsahu...
Dům umění
ÚT–NE 10.00–18.00

Nekonečno čísel

2014

kombinovaná technika, ocel, digitální pohon, zrcadlová ocel, číslice, 50 × 50 × 25 cm

zakoupeno v roce 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR

Dva kinetické objekty z leštěné oceli. Jeden nese na svém povrchu prvočísla od 2 do 97 a číslici 1 uspořádané v meandrovité struktuře. Na druhém objektu jsou pak v obdobném tvaru zbytková čísla z řady. V pravidelném rytmu se tyto meandrovité výřezy pohybují nahoru a dolů, čímž číslice vystupují a propadají se. Obsazení čísel a jejich rytmický pohyb vzhůru a dolů vzbuzuje interpretační otazníky. Prvočísla jsou specifická tím, že jsou dělitelná pouze jedničkou, nebo sebou samým. Nedělitelnost jinými čísly může navozovat pocity výjimečnosti a originality. Prvočísla tak potažmo můžeme vnímat jako výjimečné fenomény, či například osobnosti, které se v lidských dějinách periodicky vynořují a zase mizí. Zůstává po nich významný otisk, na základě něhož se budují společenské hodnoty. Užitím číslic může autorka komunikovat na všeobecně srozumitelné matematické a semanticky neutrální úrovni nezatížené konkrétnějšími zobrazivými znaky. Divák si může dosazovat své vlastní výkladové úrovně a procesy jak číslice a jejich vazby dekódovat.



MATASOVÁ ADÉLA

(1940) Malířka, sochařka, grafička, tvůrkyně objektů a instalací. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1958–1964). Samostatně vystavuje od roku 1971, kolektivně od roku 1969, přičemž její dílo bylo hojně vystavováno i na zahraničních výstavách a mezinárodních projektech v Německu, Velké Británii, Belgii, ale především v USA. Od roku 1990 působila jako pedagožka na pražské UMPRUM (ateliér prostorové tvorby textilu a alternativních technik). V roce 2000 jako hostující pedagog na Univerzity of Colorado Boulder. Mezi léty 2004–2005 vykonávala funkci prorektorky pro uměleckou činnost na Akademii Josefa Škvoreckého a mezi léty 2005–2012 působila na Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni, kde spoluzakládala ateliér prostorové a intermediální tvorby. Dílo Adély Matasové je od počátku provázáno s konceptuálním přístupem. Po sametové revoluci zareagovala na nové fenomény uměleckých postupů, což se projevilo především v práci s prostorem, repetitivností a intermedialitou. Instalace konce 90. let 20. století jsou situovány do monumentálních prostor a architektur nejrůznějšího charakteru, například na kamenných stěnách středověkých hradů, v konírnách, radničních sálech a podobně, ale i v exteriérech. Jejím oblíbeným materiálem je kov, konkrétně tenké leštěné ocelové plechy zrcadlící okolí. Častý je plechový materiál vzduchotechnických konstrukcí využívaný pro utváření typických „periskopických“ objektů. Vedle velkoformátových soch a prostorových instalací se Matasová věnuje i tvorbě kinetických závěsných objektů poháněných elektromechanicky, nebo softwarově, kde je opět často přítomen efekt zrcadlení, moment překvapení a materiálová variabilita.
kombinovaná technika, látka, mechanický pohon, 200 × 200 cm, zakoupeno v roce 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2001–2005

Meziprostory

fotografie digitálně upravovaná, papír 1000 × 1500 mm, zakoupeno v roce 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2000–2001

Fiktivní projekty

video, čas 63 s., zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2019

Každý jsme se někdy chtěli dotknout jsoucnosti

Dívka v kožuchu

Dívka v kožuchu

nedatováno
Stará erotika

Stará erotika

1996
Betonka (Pod haldou)

Betonka (Pod haldou)

1983
Valašská Madona

Valašská Madona

1921
© 2017 Galerie výtvarného umění v Ostravě
Designed by burgrova.tumblr.com     Developed by Ollero