David Jiří / Usáma Bin Ládin

Usáma bin Ládin

2001–2002

barevná fotografie, papír, 1360 × 960 mm

zakoupeno 2019 za přispění Ministerstva kultury ČR

V sérii fotografií s názvem Bez soucitu David manipuluje již existující „portréty“, resp. v mediálním provozu dostupné obrazy vlivných osobností. U všech užívá jednotnou strategii. Na základě vizuální montáže totiž všech sedmnáct mužů rozpláče. Provokující je u této série narušení hierarchie mezi dobrem a zlem. V jednom konvolutu s neutrálním modrým pozadím pláčou vedle sebe Usama Bin Ládin, papež Jan Pavel II., Dalajlama, Saddám Husajn, či Vladimír Putin. Jiří David tyto osobnosti, které jsou skrze masmediální filtry interpretovány jako ikony stability, vnitřní síly a pevnosti, jako neotřesitelné osobnosti, vůdci, či spasitelé, polidšťuje a staví do jedné linie. Jednoduchou fotomontáží, ve formě implementace zaslzených očí narušuje démonizaci těchto osobností a snáší je takzvaně na zem, do polohy prostých lidí z masa a kostí. Kriticky reflektuje nebezpečnost delegování zodpovědnosti na jednotlivce, především na politiky. Heroizace a „ikonizace“ politiků, nebo vůdců lidu, je obecným paradigmatem, který se ukázal být historicky nebezpečným nástrojem v kumulaci a zneužívání moci.

DAVID JIŘÍ

(1956) Přední český vizuální umělec, jehož tvorba je rozkročena od malby, přes sochu, fotografii, objekt až k performance. Vystudoval pražskou akademii (1982–1987, A. Paderlík, J. Ptáček). V letech 1995–2002 působil jako vedoucí Ateliéru vizuální komunikace na AVU Praha a v letech 2004–2020 jako vedoucí Ateliéru Intermediální komunikace na pražské UMPRUM. Je spoluzakladatelem skupiny Tvrdohlaví. Jako jeden z mála českých umělců se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil na mezinárodní scéně. Patří ke klíčovým osobnostem české postmoderny. Jeho raná tvorba vykazuje rysy neoexpresionismu, později rozpracovává strategie postmoderny. Davidův přístup bývá sdělný, zároveň ovšem provokativní a společensky kritický, tematizuje paradox i manipulaci. David se ve své tvorbě stále pohybuje na pomezí a volně překračuje mediální hranice. Lze ho považovat za angažovaného umělce, výrazně vstupujícího do veřejného prostoru.