(1924–1998) Jaroslav Kapec studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1951–1957 u Vlastimila Rady, Miloslava Holého a v roce 1958 český rok u Karla Součka. Oproti mnoha kolegům a spolužákům, kteří po studiích zůstali ve vroucí Praze, se navrátil na rodné Ostravsko. Pro malíře bylo celoživotně charakteristické osobní vidění světa s přiznáním vazby na genia loci kraje uhlí a železa. Během prvních let po studiích dosáhl vyhraněnosti autorského pohledu, který se již od této doby rozvíjel v nezaměnitelném formálním a myšlenkovém výrazu a nápadné osobité čitelnosti. Odpoutal se od popisu a navázal na zákonitosti obrazové výstavby. S monumentalitou výrazu se odvážil zredukovat detail, což mu umožnilo obsahově náročné kompozice se silným výrazovým účinkem. Dalším pokračováním bylo opuštění prostorové iluze. Dějový rámec Kapec neutralizoval ve prospěch figurálních nebo lineárně kompozičních prvků. Obrazy pak již zcela byly výsledkem vlastních umělcových úvah a osobnostního vidění, pro který byl charakteristický barevný akord černé a červené.