Věnečková slavnost I a II

2020

Věnečková slavnost I. a II., 2020, olej, plátno, 120 × 150 cm (diptych)

Obrazy jsou volnou asociací propagandistických snímků z dobového tisku, které se pro Pavla Šmída staly jedním ze základních inspiračních zdrojů. Nejedná se o dokumentační nebo ilustrativní rovinu, ale o možnost postihnout podstatu tématu v jeho elementární formě. Malé dívky v bílých šatech s věnečky ve vlastech, křehké, nevinné a rozechvělé v okamžiku rituálního obřadu Prvního svatého přijímání, jsou konfrontovány se zcela odlišným rituálem – nacistickým pozdravem. Barevný obrazec je neproniknutelnou šifrou. Mnohoznačnost figur, výrazný kolorismus a vitalistické gesto stejně jako bezprostřední vztah k lidskému konání, které si vnímatel uvědomuje až postupně, přináší brutální účinek šokující absurdní reality. Obrazy jsou příkladem výrazné části autorovy tvorby, ve které ilustruje život ve 20. století s jeho pomyslnými rituály a velkými iluzemi.

ŠMÍD PAVEL

( 1964) Malíř, scénograf. V letech 1979–1982 studoval na Střední škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od 80. let minulého století byl ve spojení s autory budoucí skupiny Přirození (1989–1992), jejíž členové hráli od druhé poloviny 80. let 20. století významnou roli v rámci celorepublikové svobodné tvorby mimo oficiální scénu. V letech 1990–1997 odešel do Prahy, kde studoval Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Jiřího Sopka. V roce 1992 byl na studijním pobytu na Polytechnic School v Nottinghamu ve Velké Británii. Po studiu zůstal v Praze. Je spoluzakladatel skupiny Žhavé rydlo. Umělecký vývoj Pavla Šmída ilustruje život jedné generace. Generace, která prožila dětství a rané mládí v období reálného socialismu a vstup do dospělosti po roce 1989. Celé jeho dosavadní dílo je tímto značně determinováno. Dominantní je figurální tvorba, ve které se snaží zobrazit člověka jako ontologickou bytost. Konkrétní situace, či příběhy, přenáší do roviny všelidské, vytváří z nich symbol lidského konání a života.