Veith, Eduard / Portrét ženy

Portrét ženy

nedatováno

olej, plátno, 35 × 28 cm

dar z pozůstalosti v roce 2020

Jedná se o první dílo tohoto představitele tradicionalistické realistické malby konce 19. století, které Galerie výtvarného umění v Ostravě získala do svých sbírek. Podobizna černovlasé ženy z tříčtvrtečního profilu na tmavém pozadí je dokladem autorova vztahu k divadelnímu prostředí a s ním souvisejícímu temnosvitu. Prvotní pozornost se díky světlu upírá na tvář s prameny vlasů padajícími ženě spontánně do čela. Autor tímto drobným detailem zcela záměrně narušil jednolitý inkarnát zobrazovaného obličeje s výrazně propracovanýma očima. Zajímavý je i motiv poměrně robustní náušnice v pravém ženině uchu, který je naznačen pouze formou transparentní materie. Veithův rukopis je vyzrálý a uvolněný, což je patrné zvláště v dolní partii obrazu, v linii šatu. Svou tvorbou Veith navazuje na historicko-symbolistní tradici Hanse Makarta a Anselma Feuerbacha.

VEITH EDUARD

(1858–1925), rodák z Nového Jičína, vztah k malbě získal díky svému otci, malíři pokojů. Byl studentem vídeňské Školy uměleckých řemesel rakouského muzea u profesora Ferdinanda Laufbergera. Jako malíř se zaměřoval na figurální obrazy, divadelní opony a nástěnnou výzdobu významných veřejných budov – například vídeňské opery, sálu Marie Terezie v Hofburgu a v neposlední řadě i divadel v Brně, Berlíně a v Ostravě (současná budova Divadla Antonína Dvořáka). Veithova tvorba je značnou měrou zastoupena ve sbírkách Žerotínského zámku Muzea Novojičínska, kde je deponován i malířův nedokončený autoportrét. Ve Veithově rodném městě je jeho jméno spojováno hlavně s výzdobou slavných vil továrnické rodiny Hückelů, pro něž maloval nejen portréty, ale i v té době oblíbené alegorické výjevy.