(1938) Malíř, kreslíř, grafik, autodidakt. Vystudoval hudební obor Lesní roh na Státní konzervatoři v Brně (1962–1967). K malbě se dostal přes svého otce malíře Františka Šnajdra. Žije a působí v Olomouci. V letech 1963–1965 byl členem olomoucké tvůrčí skupiny Ohnisko. V letech 1989–1990 člen SČVU. V roce 2001 obdržel Cenu Michala Raného za významný přínos české výtvarné kultuře. Jeho raná tvorba se nesla v duchu bilance moderního světového i českého umění (Picasso, Derain, van Gogh, Procházka, Gutfreund, Šíma). Významným bylo pro malíře setkání s výstavou jihočeské gotiky a informelu, která proběhla na Hluboké v 60. letech 20. století. Výstava se silně podepsala na Šnajdrově výtvarném směřování. Začal používat metody dekalku, proškrabávání a zdrsňování malby a rozpracovával biblická témata. V této době dominuje plastická a materiální složka malby a barevná úspornost. Malíř se ve svých cyklech obrací do dějin umění a rozpracovává například umění italské renesance (60.–70. léta), maluje podle El Greca, nebo v cyklu Pocty navazuje na vizualitu Gustava Klimta či Antonína Hudečka (přelom tisíciletí). Na přelomu 80. a 90. let je jeho výtvarný projev poznamenán silnou barevnou i tvarovou expresivitou. Důležitým pozdním obdobím jsou také přírodní motivy, které malíř dovádí až do poloh abstraktních znaků, jež doprovází intimnější, křehčí a spirituálnější atmosféra.