(1929–2008) Sochař, řezbář, malíř, pedagog, politik a spisovatel. Po vyučení řezbářem studoval v letech 1946–1950 Vyšší průmyslovou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích a následně UPRUM v Praze (1950–1955) v ateliéru Josefa Wagnera. Byl členem skupiny Trasa 54. V roce 1966 získal cenu mezinárodní poroty na výstavě Slovenj Gradec a v roce 1968 cenu Jamese Akstona na 34. bienále v Benátkách. Preclík byl aktivním veřejným funkcionářem. Už v 60. letech 20. století organizoval proslulá Mezinárodní sochařská sympozia v Hořících. V 60. letech vstoupil do povědomí svými dřevěnými sochami, v nichž spojoval starou řezbářskou tradici s novými tendencemi tehdejšího sochařství. Na rozdíl od svých generačních kolegů ale nepoužíval umělé či nalezené materiály. Ty se objevily až v pozdějších asamblážích, v nichž kombinoval rukodělně zpracované dřevo s kůží, kožešinou, či sklem. V jeho díle se setkáváme se společenskou kritikou (série Trůny). Méně početnou skupinu tvoří jeho kamenné sochy. Ve veřejném prostoru se jeho první realizace objevila v rámci libereckého sympozia Sochy ve městě v roce 1969. Z novodobějších projektů bylo významné jeho organizační angažmá sochařského parku Křížové cesty v Kuksu, jehož otevření v roce 2008 se nedožil a jeho příspěvek byl realizován post mortem sochařem Zdeňkem Hejlem.