(1951) Vizuální umělkyně, pedagožka, kurátorka. Vystudovala český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity, ve stejném oboru získala doktorát na Masarykově univerzitě. Působila jako odborná asistentka oboru didaktiky na PdF Ostravské univerzity, konkrétně v oblasti mentální komunikace s výtvarnými díly 2. poloviny 20. století. Mezi její další profesní oblasti zájmu patří procesuálnost v konceptuálním umění, arteterapie a artefiletika. Vztah ke konceptuálním aspektům v umění si budovala díky osobním kontaktům se slezskými konceptualisty Janem Wojnarem, Karlem Adamusem a jejich teoretikem Jiřím Valochem přímo v Třinci, kde na počátku 70. let působila jako pedagožka. Zde se také seznámila s výtvarníkem Milanem Lasotou, za něhož se provdala. Její autorská vizuální tvorba se od počátku vymezovala proti analytickému konceptualismu. Inklinovala spíše k lyrickým polohám se znatelnou vazbou k přírodním motivům doplňovaným krátkými texty po vzoru východních vizuálních tradic. Inspirace japonským haiku se u autorky přetavila do jednoduchých barevných transkripcí. Dospěla až k minimalistickým polohám monochromních geometrií. Díky užívání akvarelu, výšivek, obtisků a křehkých grafických forem lze tvorbu Dáši Lasotové charakterizovat jako vizuální poezii.