(1942–2014) Šperkař, sochař. Po studiu na Střední umělecké škole bižuterní v Jablonci nad Nisou, obor rytí kovu, pokračoval na UMPRUM v Praze, kov a šperk (1961–1967). Zde byl také v roce 1990 habilitován docentem, od roku 1994 profesorem. V letech 2003–2007 zastával funkci předsedy Katedry užitého umění na VŠUP Praha. Od roku 2008 byl vedoucí ateliéru META/LL/UM na Západočeské univerzitě v Plzni. K. V. Novák se zapsal do českých dějin umění jako zprostředkovatel forem kinetického umění a tech-artu. Jeho první významné realizace ve veřejném prostoru se uskutečnily na kultovní exteriérové výstavě Socha a město v Liberci v roce 1969, kde představil tři kinetické sochy. S kinetickým principem pokračoval ve svých sochách i v 70. letech a 80. letech 20. století, kdy se zároveň jeho sochy zvětšily do ocelových konstrukcí. Ať již názvy (např. Pošuk vlajkohonosný, 1988), tak zpracování a spektakulární projevy doprovázené světlem a zvukem Novákových pohyblivých objektů zpřítomňovaly v českém normalizačním prostředí subversivní a neodadaistické principy. V 70. a 80. letech se také intenzivněji věnoval výrobě šperků. I v nich kódoval principy pohybu, vtipu a konstruktivistických tendencí. Novák se s bravurou pohyboval jak v oblasti drobných drátkových plastik a šperků, tak ve větších a monumentálních formách, které zastupuje asi nejznámější Novákova realizace obřího Metronomu na pražské Letné z roku 1991.