(1928–1999) Malíř, sochař, grafik. V letech 1952–1957 studoval na VŠUP (J. Novák, A. Fišárek). Člen Klubu konkrétistů. Z počátku se věnoval užitému umění, látkám, hračkám, prostorově proměnným kostkám a rébusům. Později se přes monotypy, v nichž otiskoval předměty denního užitku, jako byly například zápalky, či žiletky, dostal ke svým prvním variabilům (1964, 1965), tedy plastikám, u nichž je možné záměrně měnit tvar a konstituci. V polovině 60. let 20. století následovala celá řada variabilních reliéfů z barevných korkových zátek, špalíčků, tyčinek. Od 70. let Kratina zaměnil dřevo za kov, což mu umožnilo vhodnější mechanicko-kinetické vlastnosti pro konstrukci variabilů. Zprvu pracoval s nakupovanými kovovými prefabrikáty, později si součástky nechal vyrábět na míru. Jednalo se o železo, později slitiny – mosaz a dural. S proměnou materiálu se změnil i vzhled. Z reliéfů se staly volné sochy s věžovitým či prutovým charakterem. Kovové plastiky mají dokonalý, pregnantní charakter, což odpovídá Kratinovu racionálnímu uvažování. Na druhou stranu chtěl autor svými kineticky variabilními sochami přimět diváka ke hře.