(1922–1988) Grafik, malíř. V letech 1940–1945 studoval na Baťově škole umění ve Zlíně. Roku 1946 byl přijat ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze do ateliéru profesora Emila Filly. Zde se seznámil s kubismem, konstruktivismem a suprematismem. Byl zakládajícím členem skupiny Trasa 54. Na počátku své malířské tvorby ještě přehodnocoval podněty kubismu. Obrazy z počátku 60. let 20. století jsou městské krajiny a abstraktní figury. Kafkova malba se vyvíjela směrem ke geometrizující abstrakci (série monotypů z 60. let). Racionální složku v ní postupně nahradila výtvarná hra s nahodilým uskupením barevných skvrn a zakomponováváním reálných předmětů (písek, sádra, hlína...). Vše vyvrcholilo v 70. letech, kdy vytvořil sérii koláží asambláží, jejichž výrazným motivem je sešívání a spojování. Koncem 70. let vznikla série maleb, které symbolizují bezčasí doby normalizace (Bílé pole, Velká bílá krajina). V 80. letech Čestmír Kafka zpracoval osobitým způsobem zkušenost z návštěvy Japonska (1970) a atmosféru zenových zahrad. V poslední fázi své tvorby tvořil asambláže, nazvané Hmoty. V nich ukládal kořeny, trávu, listí nebo popel na podklad z vaty a uzavíral je do zasklených boxů.