(1977) Malíř, básník, pedagog. Studoval na Palackého univerzitě v Olomouci, následně v Berlíně na Humboldtově univerzitě a Universität der Künste. Vyučoval malbu na českých a amerických výtvarných školách. Samostatně vystavuje od roku 2001. Velkou část Formanovy práce zaujímá konceptualizace lidské tváře. Malíř zasahuje do původní fyziognomie, která tu víc, tu méně metamorfuje do animálních pozic. V těchto hybridních konstrukcích se člověk mění ve zvíře, nejčastěji opici, ale také třeba v sovu, nebo kočku. Fantaskní hlavy, mající často až monstrózní vzhled, jsou povětšinou zasazovány do temného prostředí. Tato kombinace antropo-animální formy a temnoty může mít několik výkladových rovin. Jednou z nich je oblast nevědomí, v níž jsou přítomné signální body související s naším původem ve zvířecí říši. Úzce se prolínající lidská a zvířecí tvář charakterizuje prostupnost a úzkou provázanost. Dalším rozpoznatelným aspektem je kolážovité komponování různých fragmentů tváře do jednoho celku, přičemž malíř narušuje meřítka jednotlivých částí vůči sobě, obvyklé projevy kognitivních pochodů, například pohyby očí v různých směrech zároveň nebo vzájemně nesouvisející grimasy tváře. Vzniká tak multikolážová karikatura tváře, v níž se mísí různé emocionální účinky a narušuje se schéma obvyklého vnímání tváře jako předvídatelné psychologické konstituce, jejíž komunikační terén známe a umíme ho přečíst (pohyby očí, hlavy grimasy a podobně). Třetí výraznou polohou Formanovy malby je zachycení dětí a jejich světa. Zde se autor odklání od deformit, či animálních tělesných hybridizací a zachycuje dětské figury v bezprostředních transkripcích. Přesto i zde nalézáme motivy jistého, méně invazivního, narušení fyziognomie, například dopadajícím stínem listů pokojové květiny.