Načítání obsahu...
Dům umění
ÚT–NE 10.00–18.00

Evolution

2019

olej, plátno, 140×160 cm

Akvizice je reprezentativním zástupcem Formanova malířského rukopisu. V obraze nalezneme konfrontaci hlavy šimpanzího mláděte s hlavami dětí. Zmnožený rytmus figur dětí a mláděte působí jako evoluční vývojová řada, která zde ovšem není explicitně antropologicky citována. Opičí mládě působí spíše jako chyba v matrici, anomálie, vybočení z řady. Šimpanz je živočišný druh, který je k člověku nejblíže, přesto při přímé konfrontaci evidujeme markantní rozdíly v psychologii výrazu. Opice přítomná v hypotetické vývojové linii člověka, jakoby stále připomínala naši podprahovou vazbu ke zvířecí říši.     

FORMAN PAVEL

(1977) Malíř, básník, pedagog. Studoval na Palackého univerzitě v Olomouci, následně v Berlíně na Humboldtově univerzitě a Universität der Künste. Vyučoval malbu na českých a amerických výtvarných školách. Samostatně vystavuje od roku 2001. Velkou část Formanovy práce zaujímá konceptualizace lidské tváře. Malíř zasahuje do původní fyziognomie, která tu víc, tu méně metamorfuje do animálních pozic. V těchto hybridních konstrukcích se člověk mění ve zvíře, nejčastěji opici, ale také třeba v sovu, nebo kočku. Fantaskní hlavy, mající často až monstrózní vzhled, jsou povětšinou zasazovány do temného prostředí. Tato kombinace antropo-animální formy a temnoty může mít několik výkladových rovin. Jednou z nich je oblast nevědomí, v níž jsou přítomné signální body související s naším původem ve zvířecí říši. Úzce se prolínající lidská a zvířecí tvář charakterizuje prostupnost a úzkou provázanost. Dalším rozpoznatelným aspektem je kolážovité komponování různých fragmentů tváře do jednoho celku, přičemž malíř narušuje meřítka jednotlivých částí vůči sobě, obvyklé projevy kognitivních pochodů, například pohyby očí v různých směrech zároveň nebo vzájemně nesouvisející grimasy tváře. Vzniká tak multikolážová karikatura tváře, v níž se mísí různé emocionální účinky a narušuje se schéma obvyklého vnímání tváře jako předvídatelné psychologické konstituce, jejíž komunikační terén známe a umíme ho přečíst (pohyby očí, hlavy grimasy a podobně). Třetí výraznou polohou Formanovy malby je zachycení dětí a jejich světa. Zde se autor odklání od deformit, či animálních tělesných hybridizací a zachycuje dětské figury v bezprostředních transkripcích. Přesto i zde nalézáme motivy jistého, méně invazivního, narušení fyziognomie, například dopadajícím stínem listů pokojové květiny.
Dívka v kožuchu

Dívka v kožuchu

nedatováno
Betonka (Pod haldou)

Betonka (Pod haldou)

1983
Stará erotika

Stará erotika

1996
Valašská Madona

Valašská Madona

1921
© 2017 Galerie výtvarného umění v Ostravě
Designed by burgrova.tumblr.com     Developed by Ollero