(1884–1965) Malíř, grafik, ilustrátor. Studoval pražskou Akademii výtvarných umění (Vlaho Bukovac, František Thiele), z ní byl ale vyloučen. V roce 1906 se vydal spolu s Emilem Fillou a Antonínem Procházkou na cestu po Evropě. Při pobytu v Berlíně se setkal s dílem Maxe Liebermanna a s Berlínskou novou secesí, která ho silně ovlivnila. V roce 1907 se zúčastnil první pražské výstavy skupiny Osma, kde vystavil nejpočetnější soubor děl. Na rozdíl od většiny členů Osmy byl ale Fiegl orientován na jiná témata duchovního a biblického rázu. V roce 1912 se zúčastnil druhé výstavy Skupiny výtvarných umělců v pražském Obecním domě a v roce 1921 výstavy skupiny Tvrdošíjní. Spolu s dalším německy mluvícím českým malířem Maximem Kopfem založili uměleckou skupinu Junge Kunst, která se později transformovala v Prager Sezession. Feigl strávil mnoho let mimo Prahu, žil v Berlíně, New Yorku a po nacistických represích v roce 1939 se natrvalo přestěhoval do Londýna. Jeho tvorba je významným dokladem německé avantgardy na českém území. Věnoval se portrétu, krajině i figurálním námětům. Nikdy však nedospěl k abstraktnímu projevu. Tematicky se zabýval jak městem, tak krajinou, například prostředím kaváren, ale maloval také zákoutí staré Prahy či okolí Berlína. Jako židovský autor se nevyhnul zpracování židovské tématiky. Působil i jako ilustrátor knih, například Jaroslava Haška, Ivana Olbrachta či Vítězslava Nezvala.