Načítání obsahu...
Dům umění
ÚT–NE 10.00–18.00

Paranoidní město / Kamery

2008

akryl, sprej, plátno, 129,5 × 190 cm

zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR

Strach z nadvlády technologie nad člověkem se vine celým 20. stoletím. Technooptimismus se může lehce zvrhnout v paranoiu a dystopii. Jedenadvacáté století řeší stále větší kybernetické hrozby. Diskutuje se o možnostech nekontrolovatelného bujení umělé inteligence a robotizace, která mimo jiné postupně nahrazuje lidskou pracovní sílu. Naše životy jsme již nevyhnutelně svázali s technologiemi, které nám sice ulehčují život a práci, zároveň je ale těžké dohlédnout, kam až tento vývoj zajde a do jaké míry bude tato symbióza pro člověka ještě komfortní. Jedním z negativních symptomů technologického rozvoje, u nás zhruba od 90. let 20. století, jsou průmyslové kamery postupně osidlující a hlídající veřejný prostor. Služba ochrany se tak změnila v nepříjemný pocit všudypřítomné kontroly. Ulice, která byla vždy romantickým místem svobody, anonymity a rozličných úniků ze systému, se náhle stává sterilním, represivním a paranoidním územím.



CIMALA MICHAL

(1975) Malíř, sochař, designér, šperkař. Žije a pracuje v Praze. Vystudoval zpracování šperků na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v letech 1994–2000. Od roku 2006 působí jako odborný asistent v ateliéru Socha I na pražské Akademii výtvarných umění. Je spoluzakladatelem Trafačky a Trafo Gallery. Vystavuje kolektivně od roku 2000, samostatně od roku 2003. Je zastoupen v několika zahraničních i domácích institucionálních sbírkách, například Národní technické muzeum v Praze nebo Museum für Kunst und Gewerbe v Hamburku. Cimala je intermediálním autorem, který se zabývá materiálovými experimenty a recyklací. Pracuje s průmyslovým odpadem, jako jsou třeba nepovedené součástky při vývoji dětských autosedaček, nebo odpad z reklamního tisku. V dvojrozměrných pracích kombinuje malbu, tisk, šablony, sprej, kresbu, atd. Ve svých sochách se dotýká tématu identity, kdy fyziognomii hlav skrývá pod masky rozličných forem a materiálů. Obecně pracuje s pronikovými psychologiemi a nástavbami. Jeho sochařská poprsí, hlavy a figury jsou atakovány umělými materiály a atypickými tvary, či přímo objekty. Kontrastní bývá i výsledná barevnost těchto surreálných kompozic. Silnou inspirací je pro Cimalu hudba, což se mimo jiné propisuje do atypických objektů na pomezí skulptur a funkčních hudebních nástrojů. Tematicky jeho dílo osciluje mezi adorací a kritikou technologií jakožto nevyhnutelného fenoménu, s nímž je civilizace nucena se konfrontovat. Stejně důležitým aspektem je ale v Cimalově díle i humor a nadsázka.
ocel, plexisklo, polyethylen, 220 × 95 × 160 cm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2006

Peschanek

Dívka v kožuchu

Dívka v kožuchu

nedatováno
Stará erotika

Stará erotika

1996
Betonka (Pod haldou)

Betonka (Pod haldou)

1983
Valašská Madona

Valašská Madona

1921
© 2017 Galerie výtvarného umění v Ostravě
Designed by burgrova.tumblr.com     Developed by Ollero