akryl, sprej, plátno, 129,5 × 190 cm
zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
Strach z nadvlády technologie nad člověkem se vine celým 20. stoletím. Technooptimismus se může lehce zvrhnout v paranoiu a dystopii. Jedenadvacáté století řeší stále větší kybernetické hrozby. Diskutuje se o možnostech nekontrolovatelného bujení umělé inteligence a robotizace, která mimo jiné postupně nahrazuje lidskou pracovní sílu. Naše životy jsme již nevyhnutelně svázali s technologiemi, které nám sice ulehčují život a práci, zároveň je ale těžké dohlédnout, kam až tento vývoj zajde a do jaké míry bude tato symbióza pro člověka ještě komfortní. Jedním z negativních symptomů technologického rozvoje, u nás zhruba od 90. let 20. století, jsou průmyslové kamery postupně osidlující a hlídající veřejný prostor. Služba ochrany se tak změnila v nepříjemný pocit všudypřítomné kontroly. Ulice, která byla vždy romantickým místem svobody, anonymity a rozličných úniků ze systému, se náhle stává sterilním, represivním a paranoidním územím.