(1831–1905) Francouzský sochař a malíř se narodil v Etterbeek, průmyslové části Belgie. V roce 1845 vstoupil na Académie des Beaux–Arts v Bruselu, kde studoval sochařství. Posléze se věnoval i malbě, která se stala jeho ústředním projevem v letech 1857−1884. V tomto období pobýval v trapistickém klášteře ve Westmalle, kde během svého pobytu namaloval řadu děl s náboženskou tematikou a výjevy z řeholního života. Postupně se v jeho malířském díle prosadily náměty každodennosti a inspiračním zdrojem se mu stal Jean–François Millet. Reflexi jeho díla můžeme spatřit především v obraze Sklizeň brambor (1885). Největší věhlas a mezinárodní ocenění získal za své sochařské práce, ke kterým se opět vrátil v 80. letech 19. století. Jedná se o sociální plastiku, pro kterou objevil drsnost a brutalitu života v hornických koloniích průmyslové oblasti v okolí Lutychu, v dolech v Borinage či přístavu v Antverpách. Proslulými se staly práce Výbuch důlního plynu (1887−1890) nebo Přístavní dělník (1893). Zároveň objevil poezii těchto míst ve zdánlivě nepostřehnutelných a obyčejných příbězích (Důlní koník, 1890). Jeho postavy horníků a dělníků různých řemesel a profesí se staly proklamací tvrdé práce bez příkras.