Obraz je nesporně významný i přes jistou rukopisnou nevyrovnanost. Je třeba ho vnímat jako Aachenovo dílo nejen v invenci, ale především v hlavních postavách Joba a jeho manželky. Nejcharakterističtější Aachenovou postavou je žena s příznačným účesem, k němuž lze nalézt mnoho obdob v kadeřnických kreacích Aachenových bohyň a alegorií s jemným dívčím obličejem, které jsou inspirovány umělcovou ženou Reginou. Pozoruhodná je i mužská postava vedle ženské, k níž můžeme nalézt analogie, které předvádějí až s karikující drsností Aachenův autoportrét. Způsob malby některých částí obrazu je po technické stránce méně soustředěný.

Je to nejen zpracování muže, který drží dítě, ale i muže s turbanem, ďábla a především krajinářského pojetí celého pozadí. Samotný motiv zobrazuje celkem věrně děj, který je vylíčený ve starozákonní knize — životními prohrami zkoušený Job i přes rady svých přátel zůstává věrný Hospodinovi. Zcela však opouští starší ikonografické pojetí, jako je renesanční redakce melancholie, a odpovídá spíše polemické disputaci, která průkazně koresponduje s potridentským humanismem. V alegorickém výkladu Job zastupuje církev a jeho oponenti reformační nápravná hnutí.