(1900–1974) V letech 1918–1924 byl studentem Akademie výtvarných umění v Praze pedagogů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Následně si studia prodloužil v Paříži. Muzikovo jméno bylo spojováno s několika uměleckými sdruženími – v roce 1921 s Devětsilem, následně se Spolkem výtvarných umělců Mánes a nakonec s Novou skupinou. Zúčastnil se průlomové výstavy Poezie 32 v pražském Mánesu s mezinárodní účastí, která měla zásadní význam pro další vývoj české výtvarné scény. Stěžejní byl pro tohoto malíře, ilustrátora a typografa rok 1927, kdy se setkal s nakladatelem Otakarem Štorch-Marienem, stal se uměleckým ředitelem nakladatelství Aventinum a redaktorem časopisu Musaion. Velkou měrou se také zapsal do historie české scénografické tvorby, mezi lety 1927–1947 vytvořil více než čtyřicet scénografických výprav pro Národní divadlo v Praze. Muzikova tvorba se během let vyvíjela směrem od počátečního fauvismu k magickému realismu přes lyrický a následně imaginativní kubismus až k organickému expresionismu přelomu 60. a 70. let. Během druhé světové války namaloval celou sérii obrazů, v nichž řešil otázku ohrožení národa formou enigmatických snových výjevů. V té době mu byla zakázána výstavní činnost a jeho tvorba získala nálepku zvrhlého umění (Entartete Kunst).