(1874–1937) V letech 1889−1892 studoval modelování na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Celdy Kloučka a v letech 1896−1898 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Josefa Václava Myslbeka. Jeho prvním samostatným dílem byli Ledaři na Vltavě (1900), za které získal Hlávkovo stipendium do Paříže. Již v tomto díle Mařatka prokázal schopnost zachytit tematiku práce bez patosu a příkras. Během pařížského stipendia pracoval v ateliéru Augusta Rodina v rozmezí let 1901−1904 a podílel se spolkem Mánes na organizování Rodinovy výstavy v Praze. Vliv jeho pedagogů měl významný podíl na vlastní tvorbu. Myslbekovy tvůrčí schopnosti ovlivnil klid, ušlechtilá a jasná gesticita a realita, naproti tomu Rodin tvořil svá díla dynamická, živelná i plná pohybu. Mařatkovy práce byly uměleckou a svébytnou syntézou těchto inspiračních vlivů. Od roku 1920 působil jako profesor na Umělecko–průmyslové škole v Praze. V období po první světové válce se věnoval tvorbě válečných pomníků, k nejznámějším patří Praha svým vítězným synům který byl odhalen dne 29. října 1932.