(1855–1924) V letech 1870−1878 navštěvoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér Josefa Matyáše Trenkwalda. Později studoval v Mnichově u Otto Seitze. V roce 1880 se spolu s Emanuelem Krescencem Liškou účastnil soutěže na výzdobu Královské lóže Národního divadla. Zakázku nakonec malíři získali na výzdobu tří vlysů pro pánský salon Královské lóže, které byly po požáru divadla v roce 1881 nahrazeny dílem Václava Brožíka. Od roku 1885 působil jako asistent Františka Ženíška na Umělecko–průmyslové škole v Praze a roku 1894 se stal profesorem. Pro jeho počáteční tvorbu bylo typické zobrazování světa dělníků, žebráků a především opuštěných pracujících žen v těžkých podmínkách, v jejichž zobrazování projevil silné sociální cítění. Vrcholem autorovy sociálně kritické tvorby byla Vražda v domě, dílo, které získalo uznání na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891. Mezi léty 1891−1896 se v jeho tvorbě projevilo hledání duševního klidu a harmonie. Posléze se věnoval tematice města, líčení jeho zákoutí a samoty jedince. Vznikly náladové obrazy Prahy v ročních proměnách. Jednalo se o intimní studie ozvláštněné ojedinělou postavou pozdních chodců, často žen, provázených světlem petrolejových lamp v mlžném oparu.