(1900–1953) Sochař a karikaturista, pro jehož uměleckou dráhu bylo klíčové studium na Escuela de Bellas Artes de Zaragoza a následné studium v Madridu. Od roku 1925 střídal místa pobytu od Zaragozy, přes Madrid, Barcelonu až po Paříž. V letech 1934 a 1937 žil v Římě, a to díky stipendiu pro další studium. V roce 1937 se usadil v Paříži natrvalo. V roce 1946 pobýval několik měsíců v Československu, kde pomáhal zorganizovat výstavu Umění republikánského Španělska za účasti španělských umělců žijících v Paříži. Tato výstava byla důležitá kvůli kontaktům našich umělců s Evropou. V 50. letech se vrátil do Španělska a zde po těžké nemoci záhy zemřel v Madridu dne 1. ledna 1953. Jeho sochy byly vyrobeny s použitím různých materiálů – kámen, hlína, dřevo a kov. Typická pro něj byla figurální tvorba od realistických a expresionistických poloh až k abstrakci a postupnému zjednodušení forem, které byly ovlivněny africkou a iberskou plastikou a kubismem. Náměty byly nejčastěji ženské akty a mateřství, ale silně byla v jeho díle zastoupena také portrétní busta.