(1909–1980) Vyučil se hrnčířem a vystudoval keramickou školu. Hlína se stala jedním z jeho často používaných materiálů. V letech 1928–1931 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Počátky jeho tvorby byly ovlivněny civilismem. Následovalo kubistické období v letech1929–1933 a přibližně od roku 1934 do prvních válečných let se věnoval surrealismu, kdy se zabýval osobními vizemi a složitostí nitra tvarů. Ladislav Zívr byl členem Skupiny 42 jako jediný sochař a se skupinou spolupracoval téměř šest let. Během druhé světové války se vrátil k civilizačním tématům – životu města, práci lidí. Téma práce rozvíjel i v poválečném období, kdy ho oslovil především vztah člověka a stroje. Od 60. let se jeho práce stále více abstrahovaly a zjednodušovaly na organické tvarosloví, pronikaly do nich přírodní prvky a vegetabilní odkazy. Typické pro něj byly různé výtvarné technologie od tradičních přes asambláž a muláž, v nichž používal přírodní materiály a sádru.