(1929–2015) Rudolf Valenta začínal v roce 1963 svařovanými plastikami skládanými ze strojových součástí nalezených ve šrotu. Právě 60. léta, která strávil na Ostravsku v kontaktu s prostředím hutí a těžních věží, měla rozhodující vliv na získání trvalého vztahu k používanému materiálu. Postupně se odpoutal od existenciálního ladění a kolem roku 1965 se začal soustřeďovat na promyšlenější matematickou organizaci a geometrickou stavbu díla. Základní prvky – čtverec, kruh, trojúhelník uvádí do vzájemně vyvážených vztahů s přesvědčením, že dílo získává vlastní pohyb, děj i obsah. Práce s abstrahovanými formami se váže i ke stálému Valentovu zájmu o architekturu a její vývoj, zvláště o její elementární tvarosloví. V roce 1967 a 1969 rozhodujícím způsobem stál u organizace Mezinárodního sympozia prostorových forem, které se konalo v Ostravě a jehož se účastnilo několik světových sochařských veličin, například Nicola Carrino, Jo Oda, Barna von Sartory, Yves Trudeau. Jeho monumentální plastika ze svařované oceli byla jedna z mála, která přežila cílenou devastaci většiny děl. Asi v roce 1974 byla přemístěna do Frýdlantu nad Ostravicí ke koupališti. Po dalších dvaceti letech byla rekonstruována, opětovně převezena do Ostravy a umístěna v parku Milady Horákové. Představované dílo je modelem k této realizaci, která má výšku 390 cm.