V roce vzniku obrazu Sedm trnů ve rtu došlo k otevření kolektivní Výstavy D (1964), která naplno zveřejnila úzkostné a psychicky zjitřené prožívání estetiky destrukce. Zahnívající svět symbolizuje odpadní skládka, zatímco touha po jeho rekonstrukci je vyjadřována samotným technologickým postupem, kdy brutální nakládání s materiály bolestivě čistí a hned milosrdným obvazem překrývá zející rány. V 60. letech vyzrála Medkova malba k čisté esenci malířských struktur, která tmu a prázdnotu těchto ran dává pod mnohonásobným vrstvením jasně tušit.