Ráj

Emil Orlik / Ráj

(1907–1909)

Dílo Ráj představuje snad nejzávažnější Orlikův malířský opus. Na břehu mořské zátoky s pobřežními skalisky kráčejí dvě zahalené postavy. Jsou vyjádřením námětu z Božské komedie Dante Alighieriho, v němž Beatrice jako učitelka moudrosti provází poutníka Rájem. Zleva a shora rámují obraz listnaté stromy, napravo skupina vysokých skalisek. Nebe a pěna vln mají zlatistý barevný tón, který odkazuje k symbolistně secesnímu řádu. Orlik zde navazuje i na výtvarnou řeč Orientu, která jej ovlivnila během cesty do Japonska. Dekorativnost a linearismus tamního umění korespondovaly s evropskými secesními principy.

ORLIK EMIL

(1870–1932) Malíř a grafik studoval v Mnichově na soukromé umělecké škole Heinricha Knirra v letech 1890−1891. Od roku 1892−1893 studoval Königliche Akademie der Bildenden Künste v malířské škole Wilhelma Lindenschmita a na grafické škole Johanna Leonharda Raaba. Po ukončení akademie se vrátil v roce 1894 do Prahy, kde pobýval až do svého odchodu do Berlína, kde v letech 1905−1932 působil jako pedagog na Meisterschule für Graphik und Buchgewerbe. Byl členem Wiener Secession a v roce 1905 byl jmenován profesorem na Staatliche Lehranstalt des Berliner Kunstgewerbemusemus, kde působil až do smrti. Pocházel z pražské německé rodiny a s rodným městem udržoval kontakt po celý život. Od roku 1898 cestoval po Evropě, navštívil Nizozemí, Anglii, Belgii a Paříž, a také mimo Evropu, kde ho uchvátilo japonské umění a jeho kultivovaný tradicionalismus. Je připomínán spíše jako kreslíř a grafik (portréty Maxe Klingera, Gustava Klimta, Tomáše Garrigue Masaryka), zatímco jeho malířské dílo bývá opomíjeno. Snad proto, že se v českém prostředí nevyskytuje často.