(1924–2019) Karel Malich nejprve studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949 u profesora Martina Salcmana a dále pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze 1950–1953 u profesora Vladimíra Silovského. Rané obrazy krajin rodných Holic a předměstských pražských čtvrtí se koncem 50. let 20. století citelně proměnily. Malich svůj výraz geometrizoval a začal pracovat s monochromními plány. Vymanil se z vazby na vnější realitu a zaměřil se na recepci smyslového prožitku zejména při vnímání krajiny. V roce 1962 namaloval první čistě abstraktní tempery, v nichž hmota byla uváděna do sférického dění. Jeho geometrický výraz měl tehdy intuitivní povahu. Od roku 1964 se věnoval reliéfům a plastikám, ve kterých se soustředil na problematiku takzvaných koridorů. Dle vlastních slov toto téma vyvstalo z děsivého pocitu nesoustředěnosti. Všude mezi lidmi Malich cítil neustálé toky energií, které ho bombardovaly. Tak vznikla představa válcovitých nebo věžovitých koridorů, které autor zachycoval jako válcovité cesty, nebo je rozptyloval, či rušil. V této době používal čisté a exaktní materiály. Velkoformátových realizací se tyto plastiky dočkaly u příležitosti neobyčejné výstavní prezentace v Jízdárně Pražského hradu v roce 2013. Reliéfy a prostorové realizace z 60. a 70. let 20. století, které vytvářejí neobyčejný svět drátěných mraků zavěšených do prostoru a obsahují kosmické, přírodní a vnitřní energetické toky, se staly velmi významnými a slavnými. V 90. letech 20. století jeho dílo získalo mezinárodní ohlas. Od prezentace na Benátském Bienále v roce 1995, kde vystavoval pastely a dráty, již realizoval několik mezinárodních prezentací.
