(1883–1957) Poté, co nebyl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, v letech 1898−1901 navštěvoval soukromou malířskou školu Ferdinanda Engelmüllera. Následně se stal žákem Antonína Slavíčka, vynikajícího plenéristy, odchovance Mařákova ateliéru. Oba malíři spolu malovali na Českomoravské vysočině v Kameničkách. V letech 1909−1911 společně s malířem Jaroslavem Hněvkovským navštívil Cejlon a Indii, kde maloval barevně podmanivé krajiny, nepoznamenané lidskou civilizací. Po zcela marginálním období kubistické malby, kterou ovlivnil Vincenc Beneš, se navrátil zpět ke krajinomalbě s prvky neoklasicismu. V roce 1919 byl vyslán do Francie, aby zde zachytil mrtvou krajinu bojišť první světové války. Od roku 1925 působil jako profesor krajinářské malby na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho výuka patřila k velice progresivním, o čemž svědčí i legendární cesty jeho studentů za plenérovou malbou na Korsiku, do Francie, Itálie a Dalmácie mezi lety 1925−1939. Dle tohoto výčtu je patrné, že si Nejedlý zcela záměrně vybíral jižní krajiny zalité sluncem. Na našem území mu učarovala oblast Mělnicka, Šumavy a Českého ráje.