(1891–1962) V letech 1910–1911 studoval na škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, poté do roku 1914 na Umělecko-průmyslové škole v Praze, kde byl žákem Josefa Drahoňovského a v letech 1914–1917 na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Václava Myslbeka, u kterého poté působil několik let jako jeho pomocník. Již od roku 1918 vystavoval svá díla doma i v zahraničí (Bern, Záhřeb, Paříž, Benátky) a od roku 1920 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Již v počátcích pro něj byla typická sociální témata, například reliéfy pro Úrazovou pojišťovnu v Praze (1926–1929), pomník obětem důlní katastrofy v Lazech u Orlové (1925) nebo pomník obětem důlního neštěstí v Oseku u Duchcova (1934), v němž monumentality dosáhl nepatetickým ztvárněním truchlících rodičů. V letech 1936–1938 vytvořil reliéfy mauzolea v Památníku národního osvobození Útok – Obrana – Umírání – Smrt – Oběť. K válečné tematice se vrátil v roce 1950, kdy vznikl pomník Sbratření. Inspirací se stala fotografie Karla Ludwiga, který v květnu 1945 pořídil z korby nákladního automobilu snímek pražského dělníka objímajícího sovětského vojáka nazvaný První setkání. Na základě tohoto záběru vytvořil Karel Pokorný sousoší Sbratření, jehož originál byl v České Třebové.