(1869–1940) Filip Andrejevič Maljavin se nejprve vyučil malířem ikon. Následně nastoupil na Carskou Petrohradskou akademii věd a umění, odkud si odnesl dynamický rukopis, který byl charakteristický širokými tahy štětcem a oblibou ve venkovských motivech. V letech 1897−1899 působil jako přední umělec v ateliéru Ilji Jefimoviče Repina. Typický je pro něj motiv robustních venkovanek, které jsou zpodobeny v nečekaných barevných odstínech. Maljavin byl okouzlený barvou až na hranici fauvistické poživačnosti, stejně jako ji vnímal Henri Matisse. Osobitost Maljavinových děl spočívá v syrové barevnosti a hýřivosti v protikladu s veristickou malbou. Ta ve spojení s divokou barevností vytváří neobyčejný pohled na život na ruské vsi. Tímto temperamentním přístupem k malbě se stal známým i za hranicemi. Uznávaný byl v Benátkách a v Paříži, kde od roku 1922 většinou i žil. V roce 1933 se uskutečnila velká Maljavinova výstava v Praze, díky níž získala naše republika do svých sbírek značné množství děl tohoto autora. Série výstav se uskutečnila také na Balkáně, v Anglii a Švédsku. Bohatá kolekce Maljavinových maleb se nachází v Galerii výtvarného umění v Ostravě. Ještě v roce 1920 Maljavin maloval portrét Lenina v Moskvě, přímo v Kremlu. Již v roce 1922 vycestoval do Paříže, kde se jeho rodina natrvalo usadila. Maljavin zemřel v Nice.