(1890–1943) Tento vynikající malíř patří mezi přední umělce české výtvarné scény první poloviny 20. století. Vystudoval učitelský ústav v Praze a Akademii výtvarných umění v Praze u Vojtěcha Hynaise v letech 1919–1922. Následně podnikl studijní cesty do Vídně a do Německa. Po svém návratu působil jako učitel a až po penzionování se začal věnovat naplno tvorbě. Účastnil se prestižních výstav dané doby, jako byla například slavná Poezie 32. Janouškova díla jsou malována v intencích neoklasicismu s prvky kubismu, následně převládla kubisující forma a koncem 20. let se v jeho tvorbě projevil surrealismus. Jeho díla z tohoto období byla prezentována i na výstavě v ostravském Domě umění v roce 1927. Po roce 1933 se v Janouškově tvorbě objevují amébovité tvary, které tvoří shluk vlásečnic a měchýřů. Janouškova díla jako jedna z prvních reagovala na zhoršující se politickou situaci v Evropě a plíživý nástup fašismu. Obrazy jsou zaplněny monstry, jež evokují blížící se nebezpečí. Jejich leitmotivem se stal pocit zla a brutálního násilí, které bují v iracionálních krajinách bezčasí.