Z roku 1944 pochází dílo Noc ve vlaku. Velká část autorových děl v sobě ukrývá určitou negativitu a skepsi vůči světu. Ty jsou ještě umocněny složitou a tísnivou dobou válečných let. Obrazu dominují dvě temné postavy – sedící muž a stojící žena – zírající do noci z okna vlaku. Osamělé a odcizené bytosti ve vlaku jedoucím odnikud nikam. Ponurost scény a atmosféru nedůvěry zvýrazňuje barevnost – zelené, modré a vínově červené plochy, které simulují dřevěné stěny železničního vagónu a evokují chlad a beznaděj. Výrazným prvkem optického těžiště obrazu je technické zařízení pro ruční zabrzdění vagónu. František Hudeček postupně směřoval ke geometrickému uspořádání až k abstrakci. Během 60. let 20. století se věnoval optickému umění (op-art). Většina jeho děl vznikla z osobitého cítění plochy, prostoru a barevných vztahů na základě znalosti deskriptivní geometrie, přírodovědy a fyziky. Nejvíce ceněna jsou jeho díla z období Skupiny 42.