(1910–1960) Karel Černý byl jedním z nejtalentovanějších českých malířů první poloviny 20. století. Z existenčních důvodů nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u profesora Jakuba Obrovského, až ve věku třiadvaceti let. Již v počátcích tvorby působil jako solitér. S výjimkou Spolku výtvarného umění Mánes nebyl trvalým členem žádného z významných výtvarných hnutí a spolků. Po válce roku 1946 odjel na svou první zahraniční cestu do Paříže, kam se ještě několikrát vrátil. Od poloviny 30. let se ve své tvorbě věnoval tématům z kavárenského prostředí, milencům i plačícím ženám. Ve 40. letech zpracovával také témata Paříže, Prahy a v neposlední řadě i zátiší. Černého rukopis je nezaměnitelný. Pracoval se silnými černými konturami, kterými definoval figury velmi jasným a svébytným způsobem. Celkovou atmosféru dokázal podpořit zdánlivě úspornou, avšak velmi promyšlenou a citlivou prací s barvou. S příchodem okupace u něj došlo k výraznější redukci barev, uchýlil se k temnější scenérii.