Práce ze 40. let 20. století se stávají stěžejní pro celou autorovu tvorbu. Jeho citlivě zachycená realita se zdá být ponořená do snů a neuskutečněných vzpomínek. Právě dílo Na břehu z roku 1946 je jednou z takových ukázek. Lhoták si hraje nejen sám se sebou, ale také s divákem. Obraz působí přirozeným dojmem, avšak celá scenérie je velmi přísně vymezená. Vlevo stojí zeď a na pozadí pomalu teče řeka. Zelená budka evokuje garáž na motocykl. Míč se válí na vybledlém a zažloutlém trávníku. Míč a motocykl. Dva odkazy na dynamiku a svobodu pohybu. Svoboda, která provází drtivou většinu autorových děl v tomto období. Lhoták uměl zcela mistrně zachytit velká gesta zdánlivě banálními věcmi. Obraz Na břehu je ospalý a poklidný, přesto všechno v sobě ukrývá obrovskou nespoutanost.