(1872–1941) Antonín Hudeček studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze nejprve v ateliéru Maxmiliána Pirnera a následně u Václava Brožíka mezi léty 1888–1896. Svá studia rozšířil i o mnichovskou Akademii u profesora Otto Seitze v letech 1892–1894. Jeho zájem stále více inklinoval ke krajinomalbě, od roku 1897 pravidelně navštěvovat plenér v okolí Okoře společně s žáky Julia Mařáka. Začaly tak vznikat obrazy do značné míry inspirované nejen Juliem Mařákem a přítelem Antonínem Slavíčkem, ale i francouzským impresionismem. Ve svých dílech zaznamenával proměny krajinných motivů během různých částí dne i ročních období. Od impresionistického ražení se postupem let propracoval k realističtějšímu pojetí. V roce 1902 odjel společně s Janem Preislerem na studijní cestu do Itálie, kde se nadchnul pro malování mořských výjevů, takzvaných marín. Během svého bohatého uměleckého života se věnoval i námětu lesů a lesních zákoutí, v nichž se začal projevovat příklon k expresivnímu výrazu. Hudečkovy oblíbené krajinářské destinace se nacházely v okolí Prahy, Kolína a Police nad Metují. Poté, co se vrátil ze Solnohradska, kde jej zaujaly panoramatické výjevy velehor, začal od roku 1920 pravidelně pobýval v Tatrách, kde vytvořil krajinářský cyklus ples. Koncem 20. let navštěvoval pro krajináře velice působivou Podkarpatskou Rus. Koncem života si oblíbil Častolovice nedaleko Rychnova nad Kněžnou, kde i zemřel.