Lesní interiér s jelenem

Julius Eduard Mařák / Lesní interiér s jelenem

(kolem 1880)

Dokladem toho je obraz Interiér lesa s jelenem. Dílu předcházelo množství přípravných kreseb, které Mařák pořídil uhlem přímo v plenéru. Mařákova barevnost se pohybovala především na škále zemitých hnědí, okrů a zelení, které jsou plasticky promodelované světlem a stínem. Mařák patřil do generace klasiků, u nichž byla největší pozornost věnována figuře a až následně byl propracován krajinný výjev. V jeho pozdějších obrazech se projevuje rozvolňování malířského rukopisu, které v mnohém předznamenává impresionistickou tvorbu malířových žáků. Ti ve své tvorbě postupovali jinak. Například Slavíček a Lebeda tvrdili, že obraz krajiny určuje atmosféra, tedy dojem, nikoliv jeho detailní popis.

MAŘÁK JULIUS EDUARD

(1832–1899) Jeden z nejvýznamnějších krajinářů české provenience druhé poloviny 19. století nejprve studoval krajinomalbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Maxe Haushofera. Následně odjel do Mnichova a Vídně, kde si osvojil techniku leptu. V roce 1882 byl přizván mecenášem Josefem Hlávkou k výzdobě salonků Národního divadla, kde se podílel na zobrazování slavných míst českých dějin, jako byl například Říp, Blaník a Vyšehrad, z nichž byly použity základní kameny na stavbu zlaté kapličky. Od roku 1887 působil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vedl krajinářskou školu v intencích vlastních tvůrčích specifik. Příznačné pro něj i pro jeho žáky, například Františka Kavána, Antonína Slavíčka, Aloise Kalvodu, Otakara Lebedu a Jaroslava Panušku, bylo zpodobování lesních zákoutí za odlišných atmosférických podmínek během dne a různých ročních období. Zaznamenávána byla realita, nálada, která byla typická pro tvorbu impresionistů.