Koncert

Antonín Procházka / Koncert

1912

Během ostravského pobytu přešel v tvorbě od expresionismu k radikálnímu kubismu. Stimulem změn se pro něj staly pražské výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes a Skupiny výtvarných umělců, jejichž byl členem. V Procházkově ateliéru vznikala díla, která patřila k nejprogresivnějším ve své době a řadila se bok po boku k pracím novátorů, jako byl Emil Filla nebo Bohumil Kubišta. Dokladem toho je i malba s názvem Koncert. Plocha vertikálně orientovaného obrazu je rozčleněna do krystalické hmoty, která nechává diváka tušit, že se dívá do tváří tří hudebníků. Plátno svým pojetím vykazuje enormní nadčasovost, která je typická i pro další fázi jeho tvorby. Tou se stal po barevné stránce zcela unikátní orfismus, který propojuje výtvarné umění s hudbou a poezií.

PROCHÁZKA ANTONÍN

(1882–1945) Studoval nejprve na Umělecko–průmyslové škole v Praze a následně v letech 1907−1908 na Akademii výtvarných umění v Praze u Emanuela Dítěte a Hanuše Schwaigera, studia však nedokončil. Hlavním výrazovým prvkem Procházkovy tvorby v prvním desetiletí 20. století, stejně jako u členů sdružení Osmy, se stal expresionismus navazující na dílo Edvarda Muncha. S Osmou vystavoval Procházka v letech 1907 a 1908, přičemž druhé z výstav se zúčastnila i jeho žena Linka Procházková (rozená Scheithauerová). Přestože disponoval nemalým talentem a jeho dílo vykazovalo progresivní tendence, musel přijmout v roce 1910 místo suplujícího učitele krasopisu, geometrie a kreslení na Zemské vyšší reálce v Moravské Ostravě. Toto pracovní zařazení vnímal jako dočasné, nakonec však v Ostravě zůstal až do roku 1921, kdy odešel do Nového Města na Moravě a následně do Brna.