(1881–1934) Hablik se vyučil truhlářem a již tehdy se věnoval malbě na porcelán. Ve studiu pokračoval na odborné keramické škole v Teplicích. Jeho nadání mu umožnilo navázat na další umělecká studia. Nejprve na Kunstgewerbeschule des österreichischen Museums für Kunst und Industrie ve Vídni a poté na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Franze Thieleho. Věnoval se nejen malbě, ale také navrhoval stavby, nábytek a mnohé předměty denní potřeby. Záhy po dokončení studií odešel z Prahy do Německa, kde se natrvalo usadil v okolí Hamburku. Roku 1920 mu bylo uděleno německé občanství. V roce 1925 Krasoumná jednota upořádala v Domě umělců výstavu Hablikových kreseb, obrazů a architektonických návrhů. V roce 1936 pak Hablik vystavoval i v rodném Mostě. Hablikova tvorba se nejvíce blížila expresionismu. Zároveň u něj můžeme pozorovat jistý příklon ke krystalickému geometrismu. Právě tyto principy lze sledovat v jeho mnohdy velice odvážných architektonických návrzích, které však bohužel nebyly nikdy v plné míře realizovány.