Hlava bojovníka

Émil-Antoine Bourdelle / Hlava bojovníka

(1895−1900)

Mimo monumentální díla vznikla řada plastik a reliéfů, jako například Hlava bojovníka vytvořená mezi léty 1895−1900. Jedná se o jeho typický projev, který formálně evokuje archaickou stélu, jakoby nalezenou pod sutěmi času, a zároveň moderní dynamickou zkratku, která vyzařuje energii prostřednictvím jednoduché linie. Bourdelle přinesl nové pojetí plastiky, expresivity díla dosahoval zjednodušenými geometrizujícími principy. V rámci vývoje moderního sochařství je klíčový také jeho zájem o veřejnou funkci sochy, její svébytné a rovnoprávné postavení v architektuře.

BOURDELLE ÉMILE–ANTOINE

(1861–1929) Narodil se v Montauban ve Francii. V roce 1876 získal stipendium na École des Beaux–Arts v Toulouse. V roce 1893 nastoupil jako asistent do ateliéru Augusta Rodina. K prvním monumentálním pracím patří Památník bojovníkům a obhájcům Tarn–et–Garonne, který připomíná odpor z let 1870−1871 v prusko–francouzské válce. Bourdellův návrh byl ohodnocen velmi nepříznivě, ale na přímluvu Augusta Rodina zakázku v roce 1897 získal. Výsledné dílo bylo reflexí nového společenského zájmu o pomníky padlých a stalo se vzorovým typem pro moderní válečný pomník. V roce 1909 realizoval jednu ze stěžejních plastik Hérakles — Lučištník, kterou vzdal hold archaickému řeckému sochařství. V roce 1913 vytvořil pro Divadlo na Champs–Elysées reliéfy představující Múzy, které volně vycházely z antického sochařství a zároveň byly oživeny výraznou pohybovou zkratkou. Pro jeho tvorbu byla typická snaha obnovit monumentalitu plastiky po vzoru antického Řecka a raného středověkého sochařství. Autor sám sebe považoval za středověkého řemeslníka.