V období 50. let 20. století byla v jeho díle zastoupena velmi individuálně pojatá figurativní tvorba – velké hřmotné archetypální postavy odjinud. Typická byla duchovní rovina a náboženská témata, do kterých vnášel své vlastní představy, prožitky a vize. Od 60. let 20. století vznikala řada strukturálních maleb inspirovaných židovskou tradicí, například Gehinnom mýtické údolí v Jeruzalémě – místo utrpení a očištění, místo duchovní očisty, po které následuje absolutno.