(1882–1974) Helena Železná-Scholzová byla jednou z prvních Evropanek, které vzešly z našeho města. Sochařka, dcera básnířky Marie Stony, studovala v Berlíně a Bruselu a na svém zámečku v Ostravě-Třebovicích vytvořila středoevropské intelektuální centrum. Za první světové války se pohybovala ve Vídni v okolí císařského dvora, poté působila za oceánem a nakonec se usadila v Římě, kde vedla svůj ateliér, jímž prošla celá řada autorů. Vždy se však cítila být Češkou a k Československu se intenzivně hlásila, k čemuž přispívalo i její přátelství s Tomášem Garrigue Masarykem. V roce 1934 se uskutečnila autorčina výstava v prestižní pařížské galerii Jeana Charpentiera. Bylo to její první významné představení v tomto městě. Jak referovaly Lidové noviny, stala se objevem pro zdejší publikum a byla zde ceněna i uznávána. Na prvním místě upoutala pestrost sochařčina tvůrčího úsilí a rozmanitost uměleckých druhů. Sochařčina plastická výrazová forma, která má východisko v přírodě, se pozoruhodně snoubila s citlivostí. Vděčnosti se dočkalo i přímé, okamžité zachycení pomíjejících životních chvil, dojmů nebo vzpomínek.