(1715–1787) Ignác Josef Raab patřil k významným představitelům barokní malby nejen v českých zemích, ale zejména na Moravě. Byl typickým představitelem umělce, jehož dílo je zejména spojeno se zakázkami pro kostelní a klášterní prostory. V roce 1744 vstoupil v Brně do jezuitského řádu, pro který pracoval až do jeho zrušení 1773. Poté se uchýlil na Velehrad, kde měl i nemalou dílnu. Rozsah jeho působení a tvorby je neobvyklý, o čemž svědčí i kvalitativní rozkolísanost u některých pláten, která je způsobena dílenským podílem. Pro ikonograficky bohaté dílo hrála zásadní roli také inspirace v grafice a dalších předlohách, které poskytovaly vzory pro mnohé kompozice. Vrcholná díla představují vynikající příklad osobitě zabarvené pozdně barokní malby, jejíž tvárný rejstřík obsahuje jak tenebrismus, tak prosvětlenou atmosféru. Raab byl velmi dovedným krajinářem, ačkoliv dominantní jsou u něj náboženské figurální scény. Raab byl poučený pozdně slohovou benátskou malbou a komponováním idylicky laděné krajiny s efekty světelné atmosféry.