Černý gravitabil

Jiří Bielecki / Černý gravitabil

(1967−1968)

Myšlenka využívání nových materiálů, například prořezávaných, různě barevných plastových fólií v prostorových, obvykle zavěšených objektech z konce 60. let 20. století, byla v našich podmínkách novátorská. Jeho gravitabily se staly objekty, které je možno dále utvářet a jejich prostřednictvím je vždy možné nově definovat prostor a vtáhnout diváka do dějů trojrozměrným působením. Zvláště přirozený, nekončící pohyb, který navozuje pocity lehkosti, je strukturován s důrazem na proměnlivost. Vzhledem k materiálovému charakteru se bohužel mnoho artefaktů nezachovalo v původním stavu, což podtrhuje hodnotu galerijního exponátu, který si tuto originalitu uchoval.

BIELECKI JIŘÍ

(1929–2000) Malíř, sochař, grafik a tvůrce objektů. Patřil k nejvýznamnějším autorům geometricky formovaného umění u nás. Na uměleckou scénu nastoupil v 60. letech 20. století. Studoval Průmyslovou školu nábytkářskou v Chrudimi, což jeho uměleckou tvorbu ovlivnilo experimentováním s materiály a intervencí do bytového designu. Stal se čelním představitelem Klubu konkretistů. Konkretisté opustili přísně logické konstruování a objekt rozvinuli volněji s účastí iracionální geometrie, anebo ho ponechali otevřený dění, fenoménu a situacím způsobeným přítomností publika. Pro jejich novátorská díla bylo typické nalézt, kromě zavedené terminologie, neologismy, jako například Bieleckého gravitabily, v nichž můžeme spatřovat tendence blízké skupině Zero. V jeho díle můžeme najít souvislosti i s kinetismem, minimalismem či op artem. Prostorové objekty, zavěšené a kineticky interaktivní, podobně jako mobily Alexandera Caldera, se instalačně rozvíjejí do uceleného percepčně-optického prostředí. Ve své pozdější umělecké fázi se Jiří Bielecki věnoval tvorbě obrazů a objektů z kovu.