Tvorba Zbyňka Janáčka je velmi soustředěná, má několik významových rovin. Vychází z jasně daných zákonitostí, řídí se přesně zvolenými pravidly, ale přitom zůstává otevřená novým podnětům. Prolínají se v ní struktury tvořené nejjednoduššími prvky, jejich uspořádání v grafických listech nebo lightboxech je přesně promyšlené. Odehrává se v ní proces směřující od chaosu k řádu, který však v žádném případě není neměnný a přináší další možnosti za užití rozmanitých výtvarných prostředků. 
Kompozice se rozvíjí nejen v plošném grafickém řešení, ale stále důrazněji také v prostoru. Autor pracuje se vzájemným  prorůstáním různých plánů. Navíc ještě spojuje či zmnožuje rozdílné technické postupy. Kromě barevných vztahů a rytmu základních tvarů počítá také s působením světla, s jeho pronikáním vrstvami i do okolního prostředí, které se tak vlastně stává dočasnou součástí uměleckého díla. V Janáčkově projevu můžeme sledovat zřetelné spojení s minimalistickými tendencemi. Zřejmá je i souvislost s konkrétním a neokonstruktivistickým uměním, které se u nás rozvíjelo v až překvapivě širokém záběru v tvorbě řady výrazných osobností.
Umělec vychází z těchto ostře vyhraněných proudů originálním způsobem. V posledních letech dospívá k syntéze všech dosavadních objevů či zkušeností. V dlouhodobém procesu se šťastně prolíná jeho originální přístup s odkazem minulosti. Je pro něj příznačné, že nikdy neodbočuje z nastoupené cesty, že trpělivě hledá a nachází nové výrazové možnosti. Po určité době vždy objeví další, často i nečekané souvislosti,  je schopen přirozeně překročit zdánlivě nedostupné obzory. Úspěch mu přinášejí nikdy nekončící experimenty s prostupováním struktur, s rytmickým řazením prvků, s proměnami prostorových vztahů,  s prozařováním světla a kombinováním barevných tónů.
Projev Zbyňka Janáčka je stále komplexnější, forma se v něm ztotožňuje s obsahem, přísnost se prolíná s hravostí. Nelze ho jednoznačně vřadit do žádného ze současných směrů, jen se některých dotýká. Jeho rukopis se pozná na první pohled, má své nezaměnitelné vlastnosti.

Jiří Machalický