Dlouhodobá výstava představuje jeden z proudů výtvarného umění, který byl v určitých obdobích přeceňován a v jiných bagatelizován, a tím je tradiční malba. Jedná se o díla zakladatelů generace české malby, jako byl Luděk Marold, Vojtěch Hynais nebo Václav Brožík, jejichž tvorba je představena především portrétními díly. Dále jsou zde zastoupeny obrazy malířů, kteří byli dlouhý čas neprávem spíše na okraji zájmu uměnovědy, jako například Maxmilán Pirner nebo Beneš Knüpfer. A v neposlední řadě díla autorů, kteří se vymezili proti modernistickým proudům, ať již cíleně, nebo nevědomky v rovině formální, či námětové. Přesto lze jejich tvorbu do jisté míry považovat za základnu pro následné avantgardní výboje. Často se jedná o autory, kteří byli střídavě ceněni a zavrhováni, jako byl Julius Mařák, Alois Kalvoda, Václav Radimský a řada dalších. Na výstavě jsou dále prezentována díla malířů, jako je Rudolf Kremlička nebo Václav Boštík ve výrazové poloze, ve které je příliš neznáme. Všechna díla spojuje řemeslná dokonalost a zároveň ryze vlastní invence a individuální rukopis v duchu tradiční malby, což je nečiní umělecky méně hodnotné než jejich slavnější avantgardní protějšky. Vystavená díla z období konce 19. století do 30. let 20. století pocházejí ze sbírky Galerie výtvarného umění v Ostravě.

Renata Skřebská

Kurátor: Renata Skřebská