Do ostravské galerie se po šesti letech vrací velkou retrospektivní výstavou sochař Stanislav Kolíbal. Jestliže předchozí  Kolíbalova výstava v prostorách Domu umění představila výjimečnou kolekci kreseb z umělcových ostravských začátků a také přehled jeho ilustrátorského díla, tentokrát zaplní celý výstavní prostor přehled jeho práce od poloviny 50. let do současnosti. Titul výstavy zní Socha a kresby, a dokládá tak hlavní Kolíbalovy výtvarné aktivity, ale zdaleka nevystihuje rozsah a smysl toho, kam umělec ve svém výjimečném novátorství práce s prostorem a kresbou došel. Ostravská výstava je poctou mimořádnému umělci, rodákovi z nedaleké Orlové, který přímo s Ostravou spojil  svůj život mezi léty 1938 až 1945. Je návratem do rodného kraje a do Ostravy, jejímž je čestným občanem, a také připomínkou Kolíbalových devadesátých narozenin, které umělec oslaví v průběhu výstavy. Každá Kolíbalova výstava je svým způsobem mimořádnou událostí. Umělec je koncipuje přímo pro daný prostor, a je tomu tak i v Domě umění. Expozice pak vedle klíčových autorových  prací přinese i díla méně známá či málo vystavovaná. Výstavu doprovází autorský katalog s přehledem díla, který do trilogie doplní dva předchozí Kolíbalovy ostravské katalogy. 

Stanislav Kolíbal se narodil 11. prosince 1925 v Orlové na Těšínsku. Již v době gymnaziálních studií ho pohltil všestranný zájem o umění, který vyústil ve studia grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1945 - 1950) a scénografie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (1951–1954). Od 50. let se systematicky věnuje sochařství. Zásadní zlom v Kolíbalově výtvarném myšlení nastal koncem 50. let, po seznámení se s díly takových umělců, jakými byli Alexander Calder a Isamo Noguchi. Kolíbal od té doby zcela originálním způsobem propojuje formální aspekty sochařství a práce s prostorem s významovými aspekty díla.  Používá geometrizující a abstrahující formy a zcela  po svém se postupně dotýkal aktuální problematiky minimalismu, instalace, hnutí arte povera, konstrukce a dekonstrukce či nejnověji neomodernismu. Zprvu ho zajímala nestabilita a labilita, později tematizoval své práce otázkami času, trvání a zániku. 

Od druhé poloviny 60. let bylo Kolíbalovo dílo zařazováno na mezinárodní expozice světového umění, jakými byli Sculpture from Twenty Nations v Guggenheimově muzeu v New-Yorku (1967) nebo Between Man and Matter v Tokyu (1970). Samostatně vystavuje od 60. let v západní Evopě a v 70. a 80. let měl pět osobních výstav v New-Yorku. 

Jistá proměna Kolíbalova díla nastala po umělcově pobytu v západním Berlíně v roce 1988, kam se dostal na základě prestižního stipendia Německé Akademie (DAAD). V kontaktu s každodenní realitou svobodného světa začal Kolíbal promýšlet svým dílem otázky souladu a nesouladu. Přimkl se výrazněji k jazyku geometrie, který je mu však prostředkem k vyjádření základních principů naší existence. V té době proběhlo také důležité, i když relativně krátké, Kolíbalovo pedagogické působení na pražské Akademii výtvarných umění v létech 1990 až 1993. Podstatný byl i pracovní pobyt v Calderově ateliéru v Saché na Loiře v roce 1992. Bilanční retrospektivu v pražské Národní galerii měl Kolíbal v roce 1997, roku 2000 v hamburských Deichtorhallen zase představil největší soubor svých Staveb, dřevěných nebo železných architektonicko-prostorových objektů, svým způsobem kreseb vztažených do třetího rozměru. Poslední dvě velké Kolíbalovy výstavy proběhly v Praze v Jízdárně Pražského hradu (2012-13) a letos  ve Veletržním paláci. 

Kolíbalo recentní dílo má svůj základ ve vrstevnatém kresebném myšlení a citové inteligenci, kde geometrické formy rozehrávají sobě vlastní sémantickou hru se shodami a neshodami, jejichž smyslem je hledání řádu a harmonie. Kolíbal používá geometrii a abstrakci pro vytvoření paralely k naší realitě. Soustředění na základní formální řeč a použití „neutrální“ bílé nebo černé barvy reliéfů a prostorových objektů vyjadřuje názor autora, že co nejprostší cesta je v umění ta nejlepší. A rovněž přesvědčení, že úlohou umělce má být schopnost postihnout a vyjádřit bytí, ono zvláštní spojení dokonalosti s naší nedokonalostí.

Martin Dostál

koncepce výstavy, grafické a architektonické řešení: Stanislav Kolíbal
kurátor výstavy:  Martin Dostál
produkce výstavy: Jan Kudrna
architektonická spolupráce : Pavel Kolíbal
grafická spolupráce: Marek Jodas
propagace: Kateřina Mertha, Jana Šrubařová

Galerie výtvarného umění v Ostravě děkuje Moravské galerii v Brně, Alšové jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Galerii Benedikta Rejta v Lounech, Galerii Zlatá husa v Praze a soukromým sběratelům v Praze, Litomyšli a ve Zlíně za vstřícné zapůjčení uměleckých děl.

K výstavě vyšla doprovodná publikace, zakoupit ji můžete ZDE