Široce založené dílo Eduarda Ovčáčka zanechává v českém a slovenském umění svou nezaměnitelnou stopu již více než padesát let. Tvoří soudržný a konzistentní umělecký celek, přestože se jedná o polyfonní a často i technicky objevný, experimentující projev, který vedle malby, sochařství, grafiky a digitálních tisků, zahrnuje rovněž vizuální poesii, fotografii nebo různé fotografické techniky, ale třeba i konceptuální prostorové kompozice a landartové akce. Autor patřil k určujícím představitelům české strukturální abstrakce, kterou ale již v první polovině šedesátých let mnohostranně překračoval. Zejména prací s vizuálním hodnotami písma, číslic i jiných kulturních výtvarných znaků. Plným právem také bývá již od té doby vnímán jako  klíčový český a slovenský lettrista, jehož osobitý projev v daném duchu pronikl i do povědomí umělecké veřejnosti v zahraničí. 

Na výstavě v ostravské galerii prezentuje soubor vybraných prací, z některých zmiňovaných tvůrčích okruhů,  se zvláštním důrazem  na tvorbu posledních deseti let. V ní mimo jiné směřuje  k „minimalizovaným“ písmovým strukturám a na druhé straně k závěsným a prostorovým formám i instalacím komplementární barevnosti. Přehlídka je součástí širšího výstavního projektu několika předních českých i zahraničních galerijních institucí, připraveného u příležitosti umělcova životního jubilea.

Ostravsko nemá příliš umělců, kteří by se tak výrazným způsobem zapsali do poválečných dějin, jako je tomu v případě Eduarda Ovčáčka. Zejména tvůrčí hodnota díla poměřovaná v širším kontextu činí z umělce skutečnou součást městských, regionálních, československých a evropských dějin. Eduard Ovčáček je typ osobnosti, které stav věcí nedává spát a za všech okolností se snaží o pozitivní změnu. Jeho důležitost je možné spatřovat nejen v konkrétních výsledcích, ale také v povzbuzujícím příkladu, který dává druhým, v tom, že lze žít aktivně a s čistým svědomím. Eduard Ovčáček se společně s R. Valentou a D. Beranem již v 50. letech podílel na organizování kurzů kreslení a malování při Domě osvěty. Bylo to v době, než nastoupil ke studiím na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kam ho zanedlouho následoval i Miloš Urbásek. Oba se stali předními představiteli silné generace, vstupující na výtvarnou scénu a výrazně se prezentující také při Ovčáčkem organizovaných bratislavských Konfrontacích, které navazovaly na Konfrontace pražské. Nejenže v bratislavském a pražském prostředí čerpal mnohé podněty k vlastnímu vývoji, ale později svá dlouhodobá umělecká přátelství nabízel ostravskému publiku a zprostředkovával výstavy zajímavých umělců, kteří se ocitli ve stejně špatném postavení bez možnosti veřejně vystavovat. Od poloviny šedesátých let Ovčáček organizoval mnoho ostravských samostatných výstav, zejména však skupiny „Kontrast“ (1964), kterou spoluzakládal (dále J. Babíček, V. Beránek, S. Böhm, O. Cienciala, Z. Kučera, J. Rusek, M. Urbásek). Snahou skupiny bylo zachytit kontrasty života, propojit život s technikou a budoucností. V této době se také podílel na vzniku legendárního „Klubu konkretistů“ (1967), který se stal svou mezinárodní dimenzí jedním z významných uskupení té doby a také díky Ovčáčkově přispění nacházel v ostravském regionu živnou půdu. Intenzita Ovčáčkova působení neustala ani po dalších perzekucích po roce 1968, kdy se účastnil činnosti Koordinačního výboru uměleckých svazů. Pořádal řadu setkání ve svém ateliéru a zejména se účastnil neoficiálního prvního ostravského podzimního setkání 24 umělců v roce 1974. Nezanedbatelná byla jeho role při vydávání tzv. Alb, neboť svou velkorysostí dopomohl rozjezdu a také přispěl k získání potřebných financí na ediční činnost. V neposlední řadě je potřeba připomenout jeho mimořádný podíl na ostravském vysokém uměleckém školství. Stál u vzniku Katedry výtvarné tvorby při Ostravské univerzitě, na jejíž programové formulaci se nejvýznamněji podílel a dokázal, navzdory všem pochybovačům, že škola tohoto formátu má v Ostravě své opodstatnění. Zadostiučinění se mu jistě dostalo transformací katedry ve Fakultu umění, které je dnes jediným profesorem výtvarné části. Vedle pevného občanského postoje je to především volná tvorba – obrazy, grafika, sochy, instalace a akce – jež tvoří Ovčáčkovu osobnost neobyčejně zajímavou. Eduard Ovčáček je osobností, která podstatnou část svého života spojila s Ostravou a je ústřední postavou propojující umění celé druhé poloviny 20. století až do současnosti.

Jiří Jůza

Kurátor: Jiří Jůza